Storyous v praxi: jak hOST Restaurant řídí provoz odkudkoliv
- Storyous
- před 1 dnem
- Minut čtení: 3
V hOST Restaurant mají jasno v tom, jak chtějí vést provoz. Bez zbytečné složitosti, bez velkých zásob a s důrazem na to, co dává smysl v každodenní praxi. Stejný přístup hledali i u pokladního systému.
Roman, generální manažer hOST Restaurant, v rozhovoru popisuje, proč padla volba právě na Storyous, co jim vyhovuje na cloudovém řešení a jak jim systém usnadňuje správu dvou provozoven v jednom rozhraní. Mluví také o tom, proč je pro jejich provoz důležitá jednoduchost a proč nechce trávit hodiny školením nebo složitým nastavováním.
Přepis rozhovoru
Já jsem Roman, jsem generální manažer hOST Restaurant, malý italský restaurace v centru Prahy, kousek od Pražskýho hradu, kde se vaří tradiční Itálie, čerstvá pasta, čerstvý ryby, hezký steaky.
Takže malá útulná restaurace, s otevřenou střechou kousek od Pražskýho hradu v Loretánský ulici. zapálí se svíčky, stáhne se střecha. Dobrý jídlo, víno. Co víc si přát?
Otázka: Proč malé h ve slově Host?
Je to židle. My by jsme byli strašně rádi, kdyby se tady host-hosté cítili jak u sebe doma, přirozeně, bez nějakýho tlaku, byli tady s náma rádi a tomu přizpůsobujeme servis
Otázka: Čím je host restaurace výjimečný?
Že máme jenom dvě hlavní jídla. Všechno ostatní běží na speciálech.
Protože předtím jsme tam samozřejmě měli víc hlavních chodů, všechno. Teďka to vlastně- udělali jsme to tak, že jsme rozšířili jsme nějakou nabídku předkrmů. Hlavní chody jsou jenom dva. Všechno ostatní fakt je na tom, co ráno nakoupíme, co je ráno v top kondici, aby sme to těm hostům naservírovali.
Takže příprava, ranní meeting, a udělá se šest, sedm porcí od každýho a když se to vyprodá, tak se to vyprodá a vaří se něco jinýho.
Otázka: Je takové fungování náročné? Jak to funguje v praxi?
V praxi to vlastně teďka náročný není z toho důvodu, že jsme předtím se furt snažili, aby nám náhodou něco nedošlo. A my tím, že tady nemáme vůbec žádný skladovací prostory, jo, máme kuchyni úplně miniaturní, kam se prostě vejdou dva lidi, jen tak tak. Takže proto i u nás prostě nenajdete jako mražený věci a takovýdle suroviny. Takže opravdu to funguje na tom, že ráno co přijede, kuchaři si to nachystaj, udělá se to, a když to dojde, tak to dojde prostě no. Neděláme si z toho hlavu.
Otázka: Proč jste se rozhodli pro Storyous?
Pokud chci něco menšího, co bude online, tak Storyous. Z hlediska tý kanceláře je pro mě fajn, že to je cloudový.
Jo, že vlastně já se na to můžu přihlásit odkudkoliv. Nemusím to nějak řešit přes telefon, přes tablet, přes MacBook. Přihlásím se kdekoliv. Tím, že vlastně máme dvě provozovny, tak vlastně mám správu obou dvou na jednom počítači v jednom vlastně webovém rozhraní. To je pro mě asi důležitý.
Pak, nějaká jednoduchost vlastně vůbec toho systému, jo, že dá se říct, že člověk se tím vlastně prokliká jako za pár hodin. Není to, není to nic složitýho. Tak jak když si vlastně porovnáte složitější pokladní systémy, tak to jsou prostě hodiny práce, hodiny školení, abyste se do toho nějakým způsobem dostala.
Jo, takže i to mi přijde fajn. A v těch velkejch podnicích nebo jinejch restauracích i to funguje tak, že tam je vlastně jeden člověk, kterej se o to stará. Tohleto může používat víc lidí, který to chápou, rozuměj tomu tím, že to není složitý.
Takže teoreticky vytvoření nějakejch klapek, receptury, provázání není nic složitýho a může si to prakticky udělat každej manažer, kterej je zrovna na směně.
Mám to hlavně u alkoholu, že mám kritický množství třeba na Aperolu, že vlastně se mi to rozsvítí červeně když je tam míň jak půl litra Aperolu. Nahoře máme ještě jeden podnik, takže- "Je to tady někde?" Padesát metrů tady odsaď. "Ahaaa" A ano, taky mají Storyous.
Otázka: Co byste poradili někomu, kdo uvažuje o podnikání v gastronomii?
Fakt do toho jít naplno, neohlížet se. Upřímně, asi to dělat po svém. To nás tady jako hodně baví, rozbourávat ty stereotypy o tom co by se mělo, co by se nemělo. Takže ta doba v tom gastru se strašně rychle mění, a v momentě kdy by jsme zůstali stát na místě tak tady dneska, dneska jsme jako sami.
Vůči jako mladejm lidem, že jo Martine, "Nevím, co říkáš". Né jenom, snažím se říct, že prostě je těžký, je těžký mít kolem sebe ty lidi, který tu gastronomii umějí dělat. A pak bych si vybral prostor, který mně, mně osobně zaujme, cítím se tam jako doma a tak nějak na vás to dejchne, že máte jako pocit, že to je to pravý.
